February 24, 2026

Jednou si uvědomíte, že nejste ta hlavní

Existují večery, během kterých člověk pochopí, že život nikdy neměl skončit u něj.

Je to už skoro měsíc a pořád to ve mně doznívá. Ocitla jsem se v Slovanském domě na školním plese své neteře. Už když jsem stoupala po schodech k šatně, cítila jsem tu směs nervozity a laku na vlasy.

Tucty studentů od primánů po maturantky. Tu pobíhají, tu se zastavují. Nesou se na svých prvních podpatcích. Kluci všichni do jednoho čerstvě od barbra. Tátové upravují motýlky. Synům i sobě. Mámy dolaďují líčení. Ještě trochu pudru tady. Tak, perfektní, začínáme.

Propukne to. Vše probíhá česky i německy. Plynule proplouváme mezi světy. To je dobře, pomyslím si. Mannovi by se to líbilo. Vlastně oběma.

Začne stužkování primy. Pro mě to nejdůležitější. Tam je ona. Dívám se na ni z balkonu. Z té výšky je malá. Přesto tak velkolepá. Spolužáci jí tleskají, až to praskání bolí v mých dlaních. Chci se rozběhnout dolů a obejmout ji. Hned jak ta ceremonie skončí. Ale než dojdu do kotle, dav studentů je neproniknutelný. Chci se protlačit, ale z pohledů pochopím.

Ještě před hodinou jsem se chlubila, jak hezké mám dneska vlasy. Nemohla jsem z nich u zrcadla odtrhnout oči. A teď je to jedno. Dnes je tu stovka vlasů, kterým to patří. A pak jedny plavé s černou mašlí. Těm nejvíc.

Večer se uvolňuje. Potkávám známé. Dlouze mluvíme o dětech, o škole. Každý pokus říct něco o sobě přeruší křik z parketu. Vře to tam touhou. Parfémy s potem splynuly v jedno. Sponky a kravaty povolují. Na záchodech se vapuje, míhaj se plácačky. Vzpomenu si na sebe. Slzy mám skoro venku, ale zase někoho potkám.

Před půlnocí rozjedou maturanti finále programu. V jejich tanci je všechno. Písničky se mění rychleji, než stíhám sledovat. Každá scéna jiné kostýmy. Jedna je nespoutaně sexy, další je vážná a hned za tím kluci v parukách s košťaty. Zhypnotizovaná vidím své školní tance. Taky nám klobouky slušely. A klukům zástěry. Ale vůbec to nejde srovnat.

Oni jsou teď.

Ve tři ráno zavírám bar, kam jsme se uklidili. Všechny ty poprvé-podpatky mě bolí až v ploskách. Taxikářovo příjmení zní jako z ruského románu. Jen dnes v noci nikdo nezemřel. Zato někdo stál poprvé uprostřed.

Library letter

Letters for unquiet minds. Slow words in a fast world. Written with presence, precision, and a touch of passion.

Thank you for subscribing — please check your inbox and confirm your subscription to complete the signup.

If you don’t see the email within a few minutes, check your spam or promotions folder.
Oops! Something went wrong while submitting the form.
helio’s portfolio

Library Letter Archive

Show all articles